Novinky z konference
ÚVOD
Historie pořádání prides ve světě je úzce spojena s bojem za lidská
práva (nejen) v 60tých letech. V případě první pride, která se konala
v New Yorku v červnu 1970 (tzv. Christopher Street Liberation Day
28. 6. 1970), šlo o připomenutí si ročního výročí od nevyprovokovaného
násilného zásahu policie v gay baru Stonewall Inn 28. června
1969. Tento incident se stal katalyzátorem boje LGBT komunity za svá
práva a proti diskriminaci jen na základě odlišné sexuální orientace.
První pride z roku 1970 založila tradici, která se postupně rozšířila do
desítek zemí světa. Je to také důvodem proč je červen měsícem, kdy
se koná nejvíce prides po celém světě.
V 70tých a 80tých letech byly prides integrální a nejviditelnější součástí
boje za práva LGBT občanů, kdy bylo nutné v první řadě ukázat,
že nejde o prosazení a respekt k právům nějakých neviditelných,
různými mýty opeřených skupin, ale o statisíce lidí, kteří žijí život jako
kdokoliv jiný a mají nárok na stejná práva jako tzv. normální lidé.
S postupným odstraňováním diskriminace vůči občanům s homosexuální
orientací ve vyspělých liberálních zemích přestávají prides mít za
hlavní cíl prosazování lidských a občanských práv LGBT komunity, ale
stávají se slavnostmi, karnevaly a festivaly, kterých se účastní i široká
veřejnost s cílem oslavit respekt k lidské různorodosti a rozmanitosti
všemi lidmi bez ohledu na jejich sexuální orientaci.
Prague Pride 2011
Až do loňského roku byla Praha poslední velkou evropskou metropolí,
která neměla svou pride. O to velkolepější ale byla premiérová Prague
Pride 2011. Praha potvrdila svoji pověst nejliberálnější metropole
bývalého východního bloku, která se může směle rovnat metropolím
západní Evropy, ať už postoji svých obyvatel, nebo otevřeným přístupem
představitelů města.
Prague Pride byla od počátku pojata jako několikadenní kulturní festival,
jež má vedle zábavy a oslavy lidské rozmanitosti za cíl upozornit
i na některé přetrvávající problémy v respektování práv LGBT komunity
a na nutnost respektování lidských práv obecně.
Celého festivalu se zúčastnilo na 25 000 lidí. Jednoznačně nejviditelnější
a nejsledovanější událostí byl sobotní průvod centrem města,
kterého se zúčastnilo 8000 lidí. Po průvodu následoval koncert na
Střeleckém ostrově s více než 10 000 návštěvníky.
Občanské sdružení Prague Pride obdrželo Cenu PROUDu za nejlepší
projekt lesbické, gay, bi a transgender komunity – počin roku 2011.
Prides ve světě
V letošním roce (2012) se budou prides konat ve 47 zemích světa na
všech pěti kontinentech.
V kolika zemích se pořádají prides – podle kontinentů:
• 10 v Asii (Čína, Indie, Izrael, Japonsko, Filipíny, Singapur, Srí Lanka,
Tchaj-wan, Thajsko, Turecko)
• 28 v Evropě (Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko,
Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko,
Maďarsko, Malta, Moldávie, Německo, Nizozemsko,
Norsko, Polsko, Portugalsko, Řecko, Slovensko, Srbsko, Španělsko,
Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie)
• 2 v Latinské Americe (Argentina, Brazílie)
• 3 v Severní Americe (Kanada, Mexiko, USA)
• 2 v Oceánii (Austrálie, Nový Zéland)
• 2 v Africe (Jihoafrická republika, Mauricius)
Situace ohledně LGBT práv ve Švédsku
Přestože je naším hlavním cílem přinést do srpnové Prahy otevřenou
atmosféru, radost a zábavu, přece jen bychom rádi i prostřednictvím
Prague Pride přispěli k tomu, aby se vývoj v oblasti práv LGBT
občanů v České republice nezastavil a přibližoval se např. situaci ve
Švédsku.
Švédsko není jen bohatou, technologicky vyspělou zemí, kde vznikly
IKEA, VOLVO nebo ABBA, ale i zemí, která se drží na špici z hlediska
respektu a prosazování občanských práv, bez ohledu na sexuální
orientaci.
Švédsko bylo první zemí na světě, která vyňala homosexualitu ze
seznamu nemocí a až do současnosti prosazuje Švédsko sekulární,
liberální politiku ve vztahu k občanským právům.
Posledním výsledkem této politiky je genderově neutrální zákon
o manželském svazku, který platí od května 2009 – do manželství tak
vstupují dva občané bez ohledu na pohlaví a sexuální orientaci, ne
pouze muž a žena.
Ve prospěch tohoto zákona se v duchu liberální a otevřené atmosféry
Švédska vyjádřila i Švédská církev (největší náboženská organizace
země, ke které se byť většinou formálně hlásí 70% obyvatel
země).
Tento zákon sjednotil různé zákony odstraňující diskriminaci v soužití
párů na základě sexuální orientace a je výrazným krokem v procesu
budování skutečně liberálních zákonů, které zaručují všechna práva
občanů a občanek bez ohledu na jejich sexuální orientaci a pohlaví.
Situace ohledně LGBT práv v Rusku
V řadě států světa ale situace není zdaleka tak příznivá jako ve Švédsku.
Existuje více jak 80 zemí, ve kterých je homosexualita trestná
a i v Evropě jsou země, ve kterých úřady průvody hrdosti zakazují.
Příkladem může být aktuální situace v Ruské federaci.
Relativně liberální 90. léta po pádu komunistického režimu přinesla
uvolnění i pro LGBT komunitu v Rusku – bylo dekriminalizováno homosexuální
chování (1993) a homosexualita byla vyřazena ze seznamu
nemocí (až v roce 1999). Situace se začala měnit s nástupem putinovského
režimu, který v úzké spolupráci s ruskou pravoslavnou církví
buduje autoritářský režim, který potlačuje nejen občanská práva,
ale v poslední době se zaměřil na otevřenou diskriminaci sexuálních
menšin.
Od roku 2006 začaly ruské regiony přijímat zákony proti tzv. propagandě
podporující homosexualismus (nejde tedy o vynález Václava
Klause, jen tento slovník rád přejímá – termín homosexualismus
(Гомосексуализм) má i vlastní heslo v ruské Wikipedii).
První takový zákon byl přijat v Rjazaňké oblasti a následovaly ji další,
až po loni v České republice uvedený příklad Sankt Petěrburgu.
V Dumě se objevují návrhy na celoruskou verzi zákona a v Moskvě byl
vyhlášen „100 letý“ zákaz pride.
Tyto zákony podporované vysokými funkcionáři pravoslavné církve
mají údajně chránit především děti, reálně slouží především jako další
nástroj politické propagandy a represí režimu, který se svým spojením
s církví snaží prezentovat jako ochránce „těch pravých hodnot“.
I festival Prague Pride 2012 by rád v rámci svého konání upozornil na
zhoršující se postavení LGBT komunity v Ruské federaci a vyjádřil tak
podporu všem ruským občanům, kteří bojují za svá práva proti putinovskému
režimu.
Cíle Prague Pride 2012
Prague Pride 2011 měla za cíl ukázat, že LGBT komunita v ČR nejen
existuje, ale je i živou součástí české společnosti. Stejně tak jsme
chtěli ověřit, zda je obecné mínění o české společnosti a její toleranci
k LGBT komunitě pravdivé.
Prigue Pride 2012 je o respektu, respektu k člověku bez ohledu na
jeho gendrovou identitu nebo sexuální orientaci. Klademe si za
cíl představit různé proudy, které LGBT komunita zahrnuje. Prague
Pride 2012 tak nebude jen o zábavě, ale budeme se věnovat celému
spektru témat od náboženství po život LGBT osob s tělesným postižením.
Stejně tak bychom rádi poukázali i na některé přetrvávající
problémy v postavení LGBT komunity v ČR.
Jak vyjadřuje i letošní slogan a grafické pojetí, hlavím cílem Prague
Pride 2012 je ukázat českou LGBT komunitu v celé její rozmanitosti
a pestrosti.
Proto jsme pro letošní rok zvolili slogan „Dáme barvy dohromady“,
který doprovází grafický styl založeny na tangramu – kde jednotlivé
různobarevné kousky, ač odlišných velikostí a tvarů, do sebe nakonec
zapadají a vytvářejí tak jednotný celek.
Program
I letos je Prague Pride koncipován jako kulturní festival.
Prague Pride 2012 proto nabídne v sedmi dnech od 13. do 19. srpna
2012 workshopy, debaty, divadelní a filmová představení, koncerty
a také jedinečné party. Témata, jimiž se budeme zabývat, jsou různorodá
stejně tak, jako je naše komunita barevná – Romové a LGBT,
Transgender, sport, LGBT rodina nebo život LGBT se zdravotním postižením.
Návštěvníci se mohou těšit na řadu zajímavých hostů – Anna
Grodzka – polská transgender poslankyně, Boris Dittrich – ředitel Human
Rights Watch, Nikka – slavná izraelská transgender zpěvačka a
mnoho dalších. Vrcholem festivalu bude sobota 18. srpna, která bude
opět nepochybně nejteplejším dnem roku 2012 s průvodem centrem
města a hudebním festivalem na Střeleckém ostrově. Jeho součástí
bude již podruhé také JarmarQ, neboli veletrh organizací, které mají
účastníkům Prague Pride co nabídnout.
SHRNUTÍ AKTUÁLNÍHO ROČNÍKU
Průvod
I letos bude nejviditelnější a nejvíce navštívenou součástí Prague Pride
průvod hrdosti centrem města v sobotu 18. srpna 2012.
Průvod Hrdosti vyjde ve 13.00 hod. z Václavského náměstí od sochy
sv. Václava, pokračovat bude dolů na Můstek a přes Národní třídu
dojde na Střelecký ostrov, kde bude následovat hudební festival.
Koncert
Na Střeleckém ostrově bude po skončení sobotního průvodu centrem
města po celé odpoledne probíhat hudební festival za účasti českých
i zahraničních interpretů. Koncert moderují Lejla Abbasová a Honza
Musil. Kromě toho bude na ostrově také DJ stage se současnou
taneční hudbou.
V rámci koncertu vystoupí:
Bitumen Beat
Kapela vznikla sice nedávno, avšak někteří její členové jsou na české
scéně prověřenými a zkušenými harcovníky. Vždyť Bitumen Beat jsou
přímým pokračovatelem uznávané královéhradecké kapely Terne
Čhave. Výsledkem je extatická hudba, ve které se přes dokonalou, ale
chladnou elektroniku derou na povrch krev, pot, slzy a smích a také
horká láva starých tradic kmene Bitumen – dvěma slovy Bitumen Beat!
The Tap Tap
The Tap Tap je kapela tělesně handicapovaných studentů a absolventů
škol pražského Jedličkova ústavu. Kapelu v roce 1998 založil a dodnes
vede Šimon Ornest. Mezi poslední velké úspěchy patří například nové
CD „Párty Na Kolečkách“, na kterém s The Tap Tap spolupracovali David
Koller, Matěj Ruppert, Ewa Farna, Kamil Střihavka, Ondřej Hejma,
Dan Bárta, Zdeněk Svěrák, Tomáš Hanák a Jaroslav Svoboda.
Norbert Peticzký
Zpěvák, skladatel a fi nalista show Hlas Československa, který vydal
letos debutovou desku „Alchymista“, kterou věnoval na podporu nadace
Rakovina věc veřejná a výzkum protinádorových léčiv.
Toxique
Skupina Toxique je českému publiku již dobře známým projektem,
který se pro své komplexní propojení hudební perfekce a nadhledu
s výpravnou výtvarnou show již dávno stal naplněním pravého
významu sousloví „pop music“. Kapela je díky svému osobitému stylu
neodmyslitelnou součástí mezinárodní klubové scény a stálým hostem
festivalových podií a televizních show. Veliké popularity dosáhla
skupina také díky přesahům do světa módy a designu, a neúnavným
hledáním způsobů spolupráce se špičkami těchto oborů.
Dara Rolins
Zpěvačka, kterou není potřeba zdlouhavě představovat. Svůj první
výrazný úspěch zaznamenala ve svých teprve devíti letech prodejem
neuvěřitelných 250 000 kopií prvního alba. O tři roky později si přízeň
získala duetem s Karlem Gottem Zvonky štěstí. Styl hudby, kterou
tvoří, je velmi kladně přijímám nejen napříč gay scénou, nemalý počet
jejích singlů je stále možné slyšet v řadě gay klubů a barů. Daru je
možné považovat za jednu z gay ikon dnešní doby, svým kladným
vztahem ke gayům a lesbám je s tímto neofi ciálním označením spojována
již řadu let. Na ukázku uveďme její videoklip k písni Fóbia, do
kterého obsadila několik svých homosexuálních přátel a ve kterém je
jedna z úvodních scén věnována líbajícím se mužům.
TYP — The Young Professionals (Izrael)
Kapelu TYP loni vytvořili dva přední umělci izraelské hudební scény –
Ivri Lider a Johnny Goldstein, kteří se chápou takto: „Jsme mladí profesionálové.
Vytváříme něco nového, co je vždy založeno na něčem
co už tady bylo. Prostřednictvím zvuku, slova, obrazu a vizualních
materiálů, se snažíme komunikovat s vámi, s jinými, sami se sebou.
TYP je novým druhem kapely, spojujícím hudbu s dalšímy druhy umění
– Net Art, Design, Video atd.“
Jejich hudba je směsí popu a elektro, někdy temná, někdy optimistická.
Asi nejvíce překvapujícím úspěchem kapely je stálé překlenování
propasti mezi ultra-cool a mainstreamem.
Rozhovor s Darou Rolins
Myslíte si, že jsou festivaly typu Prague Pride potřeba?
Pokud ano, proč? Jak na Vás například působily
loni projevy pana Hájka, (blízkého spolupracovníka
Václava Klause)?
Souhlasit s něčím nebo nesouhlasit počítám mezi základní svobody.
Ale označit Prague Pride za nebezpečnou politickou demonstraci
deviantních spoluobčanů je trochu moc. A děsivé je to, že Petr Hájek
není vyděšený neználek ze zapomenuté vesničky, ale politik z kanceláře
prezidenta!
Byla jste někdy na pride ve světě?
Nebyla! A o to víc se na ní těším. Vím, že jde o dokonalý happening svobody,
lásky a rovnosti – zkrátka věcí, které by se měly týkat nás všech.
Proč jste se rozhodla podpořit Prague Pride svým
vystoupením?
V mém světě se pohybuje hromada lidí různých orientací a vyznání.
Nemám problém s jediným z nich, všech si vážím a respektuji je jako
svébytné osoby. U lidí mě zajímá především jejich srdce na správném
místě.
Setkání Prague Pride s Annou Grodzkou, poslankyní z proticírkevní
strany Hnutí Palikota a zároveň první transgender poslankyní polského
parlamentu se konalo v průběhu Varšavské pride, 2. června 2012. Samotný
rozhovor proběhl v rámci volby Miss Trans ve Varšavském klubu
Le Garage, pořádané polskou organizací Trans-fuzja, kterou poslankyně
spoluzakládala.
Co jste dělala před svým politickým angažmá?
Podnikala jsem. Nejdřív jsem měla malé nakladatelství, pak firmu,
která vyráběla obaly a nakonec jsem byla filmovou producentkou.
I když jsem byla po pracovní stránce úspěšná a spokojená, vnitřně
jsem cítila, že nejsem sama sebou. Vše se změnilo v okamžiku, když
mi diagnostikovali rakovinu, ze které jsem se nakonec naštěstí dostala.
Tato zkušenost ale přispěla k mému rozhodnutí pro změnu pohlaví.
Konečně jsem to chtěla být já. Celou dobu jsem se totiž cítila jako
žena, ale bála jsem si to přiznat, dokonce vyslovit, a hlavně o tom
mluvit s okolím. Vítězství nad ničivou chorobou mě posílilo při boji
o sebe samu, o to, kým chci být. Zároveň jsem si uvědomovala, že
tento boj nevedu jenom za sebe, ale také za další, kteří prožívají podobné
stavy nejistoty. Protože jsem psycholožka, vím, jak důležitá je
osvěta a jak je jejím prostřednictvím nutné měnit společnost, aby byla
vůči transgender osobám otevřenější. Aby se nebály být samy sebou
a žít v Polsku. Proto jsem společně s pár přáteli založila organizaci
Trans-fuzja, jejímž cílem je šíření povědomí a informací o lidech, kteří
se rozhodnou změnit pohlaví.
Zvažovala jste svou kandidaturu do parlamentu
dlouho?
Když mi Hnutí Janusza Palikota nabídlo, abych byla na jeho kandidátce,
okamžitě jsem do toho šla, protože jsem věděla, že i samotná
volební kampaň bude pro společnost osvětou, bude možností pro
šíření informací o principech a zásadách, které prosazuji.
Proč si myslíte, že vám dalo tolik voličů svůj hlas,
navíc v Krakově, který je všeobecně vnímán jako
velmi konzervativní město?
Mohla jsem si vybrat mezi Krakovem, Gdaňskem nebo jedním z varšavských
obvodů. Zvolila jsem si Krakov, protože je to město kultury, plné
Sen s Annou Grodzkou
Myslíte si, že jsou v Čechách práva LGBT osob dostatečně
garantována? Souhlasila byste například
se zrovnoprávněním manželství a registrovaného
partnerství nebo s adopcemi pro všechny, bez rozdílu
sexuální orientace?
Jak už jsem zmínila, nechci být pokrytec a nepřiznat, že se o tuto
problematiku zajímám možná míň, než bych měla. Je to prostě tím,
že se mě netýká bytostně. Jsem však upřímně přesvědčená, že už jen
fakt, že někdo řeší tak nepodstatné, osobní věci víc než věci, které
světu ubližují, je absurdní sám o sobě. Myslím, že lidi by měli žít, jak
chtějí a s kým chtějí. Měli by mít možnost, bez rozdílu pohlaví, starat
se o děti, které jiní lidé (ti bez srdce) odložili. Žijeme přece ve svobodném
světě! Nebo snad ne?
A ty já právě chci oslovovat. V rámci kampaně jsem se na
ně obracela s tím, že chci, abychom žili v Polsku, kde každý může být
sám sebou a ukázalo se, že tyto principy jsou pro voliče natolik zajímavé,
že mně zvolili.
Čeho chcete vy sama v rámci svého čtyřletého období
v parlamentu dosáhnout?
Je to hned několik věcí. Je to především změna trestního zákona, ve
smyslu posílení trestu pro fyzické i verbální útoky z nenávisti proti LGBT
komunitě. Dále je to přijetí zákona o registrovaném partnerství a přijetí
zákona o změně pohlaví tak, aby probíhala humánním způsobem. Jako
předsedkyně poslaneckého klubu žen chci potom dosáhnout ratifikace
Evropské úmluvy proti násilí na ženách. Nejsou to jednoduché cíle,
zejména proto, že se bavíme o věcech, které jsou o pohledu na svět
a na společnost, ve které chceme žít. Proto taky nemáme širokou parlamentní
shodu na jejich prosazení. Prosazuje je zejména Hnutí Janusza
Palikota s podporou polské levice. Myslím si, že máme šanci tyto zákony
prosadit jedině v tom případě, že premiér nebude trvat na stranické
disciplíně ve vládnoucí Platformie Obyvatelskiej při jejich schvalování.
Mezi poslanci této strany je řada poslankyň a poslanců, kteří naše
návrhy podporují. Předseda vlády ještě nerozhodl, jak se k této záležitosti
postaví, ale určitým náznakem může být, že otevřeně hlasoval pro
projednávání návrhu ratifikace Evropské úmluvy ve výborech, což se
stává jen velmi zřídka.
Jaké vidíte rozdíly v přístupu společnosti k LGBT
menšině v Čechách a Polsku?
Přála bych si, aby to bylo v Polsku podobné jako v Čechách. Myslím
si, že u vás je větší tolerance a kladnější přijetí LGBT menšiny. Je to
prostě jiné a myslím si, že to je především díky zanedbatelné společenské
roli katolické církve. I když se v Polsku atmosféra výrazně
mění a společnost čím dál více odlišné osoby přijímá, potýkáme se
celou dobu s netolerancí. Někdy mám v Polsku strach. A tou příčinou
je právě propaganda polské katolické církve. Katolicismus je o lásce,
ale to, co se děje v Polsku, bych nazvala deviací. Mám velkou radost,
že přijíždím do Prahy v rámci Prague Pride a že budu mít možnost
hlubšího poznání situace v Čechách.
